Něco málo z historie vzniku plemene.

Počátek historie tohoto plemene se datuje od roku 1955, kdy se ing. Karel Hartl u Pohraniční stráže začal zabývat křížením vlka s německým ovčákem. Zpočátku bylo křížení prováděno jako vědecký experiment. Záměrem bylo ověřit, zda může být přikřížením vlků zlepšen zdravotní stav, odolnost a vytrvalost služebních psů. Podmínkou byla dobrá cvičitelnost a předpoklady k pracovnímu využití, vzhled a tělesná stavba kříženců byly sledovány jen v souvislosti s kondicí a vytrvalostí.

První kříženci vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového háje se narodili 26.5. 1958 v Libějovicích. Cézar nahradil původně vybraného NO, který neunesl agresivní přístup vlčice. Vybraní kříženci byli znovu spojováni s nepříbuznými NO. V letech 1964-1965 byly publikovány výsledky křížení a směry dalšího výzkumu. Existuje již myšlenka na vznik nového plemene – navzdory hysterické reakci některých chovatelů NO.

Ani v roce 1970 nebyla povolena registrace, přestože v rukou civilních chovatelů bylo už 56 kříženců a u ozbrojených složek sloužilo více než 100 ČV. Totéž bylo zamítnuto v roce 1976. V sedmdesátých letech byla velká část populace přesunuta na Slovensko poblíž Malacek. Zde v roce 1974 do populace vstoupil třetí vlk – Šarik. Na Slovensku působil pan František Rosík, který dlouhodobě spolupracoval s panem Hartlem na realizaci programu křížení a náležel k zastáncům šlechtšní nového plemene. (Bohužel, jeho přístup ke šlechtěni v pozdější době vedl k názorovému rozporu s tvůrcem plemene ing. Hartlem a ve svých důsledcích až k tomu, že je dnes patronem plemeneu FCI Slovenská republika….).

Až v závěru roku 1981 povolil Čs. svaz chovatelů ustanovení Klubu a zápis odchovů do plemenné knihy. Bohužel jedinci pocházející z Libějovic, kteří byli u civilních chovatelů zestárli nebo se založení Klubu nedožili….Civilní chov byl tedy obnoven potomky psů, kteří byli přesunuti na Slovensko.

Klub chovatelů československého vlčáka byl založen v Brně 20.3.1982. Sídlo Klubu bylo v Praze a měl celostátní působnost (pro mladší či nechápající Čechy + Morava + Slovensko). Byl schválen název plemene Československý vlčák. Předsedou Klubu byl zvolen František Rosík a hlavním poradcem chovu ing. Karel Hartl. Byla založena slovenská pobočka Klubu, která měla díky větší části zvířat z vojenského chovu i více členů.

Proto vznikla brzo velmi neutěšená situace v chovu (se kterou se potýká chov dodnes ). Slovenští chovatelé se rozhodli za podpory předsedy Klubu Rosíka IGNOROVAT CHOVNÝ PROGRAM ZPRACOVANÝ ING. HARTLEM. Během let 1982-1983 bylo na Slovensku odchováno 77% !!!!!!!! vrhů po JEDINÉM PLEMENÍKU (REP Z PS -v majetku předsedy Klubu Rosíka). Tento trend na Slovensku pokračoval a během 5-ti let zde bylo 90% !!!!!! zvířat příbuzných s tímto psem, 83% !!!!!! úzce.

(Od té doby se táhne „repovský“ problém, který poznamenal celou populaci ČsV. Tomuto se neříká chov, ale týrání chovem. Stačí se podívat do PP ČsV – viz. otcovská část Roccova rodokmenu. Jistě, při šlechtění plemene se nelze vyhnout příbuzenské plemenitbě, ale ne pouze na jednoho jedince, byť byl předlohou standardu…).

Slovenskou sebevraždu plemene se snažil zachránit ing. Hartl s pomocí českých chovatelů. Proto bylo přistoupeno k novému použití vlka. V roce 1983 vlčice Lady a Bojar von Schottenhof u PS v Libějovicích dali vznik další linii. K dalšímu chovu byl vybrán jediný pes Kazan z PS. (Slováci dodnes tuto linii nepříliš uznávají a rozšiřují nepravdy o potomcích Kazana, ke své vlastní škodě.)

Díky rozdílné úrovni vedení chovu v Čechách a na Moravě zde byla udržena nižší míra příbuzenské plemenitby (za cenu vyšší variability plemene) než na Slovensku – to však bylo velice důležité pro uznání ČsV v FCI. Standard ČsV byl schválen v Helsinkách 13.6.1989 bylo plemeno uznáno FCI na zkušební dobu a po 10 letech v roce 1999 již definitivně, jako mezinárodně uznané plemeno.

Číslo standardu vydaného 28. 4. 1994 je 332 a zemí původu je v něm uvedeno – Československo. Po rozpadu republiky se stala patronem plemene Slovenská republika( protože je pan Hartl velice skromný člověk a nerad se hádá…) . Ta si také bez vědomí a souhlasu Klubu v ČR prosadila změnu standardu týkající se chybějících zubů. 2 chybějící zuby 2 x P1 a nebo 2 x M3 umožňují zadat známku – výborná – (3.9.1999), přestože v původním standardu jsou chybějící zuby označeny za vadu vylučující.