Jaký byl Duo CACIB ?

Nikdy neříkej nikdy. Mé oblíbené rčení se opět ukázalo pravdivým. Po loňské únorové výstavě v Brně jsem rozhodně neměla v plánu něco podobného za rok opakovat. Nicméně okolnosti se vyvinuly tak, že jsem v sobotu ráno čekala s Roccem, až nás vyzvednou Srdcerváči směřující na DUO CACIB Brno.

Daniela měla strach, aby Rocco neterorizoval chudáka Miouška. Chudák Mioušek se však netvářil nijak pokorně a Rocca rozhodně do auta pustit nechtěl. Kačence to bylo vše celkem jedno. Až někam za Nuselský most jsme jeli za doprovodu vrčení a výměny názorů našich pejsků (každý uvázaný ve svém rohu). Nakonec si vše vysvětlili a byl klid. O snídaňové přestávce už fungovali jako jedna smečka.

Do Brna jsme jeli se zkušenostmi z loňska, takže jsme očekávali totální chaos při parkování, narvané haly a malé kruhy s proužkem koberce. Jediným pozitivem byli nominovaní rozhodčí pro posuzování ČSV. Naštěstí se naše nejhorší očekávání nesplnila. Do Brna jsme přijeli zavčas, vyhli jsme se zácpě v Pisáreckém tunelu, vjezd na výstaviště řídila Policie ČR, parkování organizovali pořadatelé. Šílená hala Z byla ušetřena psího štěkotu a kruhy byly rozprostřeny do několika jiných prostorných hal. Ten náš byl v hale V.

Dopravit ke kruhu 3 psy, klec a věci od auta bylo docela náročné. Manipulaci se složenou klecí na „rudlíku“ jsme neměli vychytanou. Kruh jsme zdárně našli, ocenili jsme koberec po celé ploše a i velikost kruhu byla nadstandartní. Byl u východu z haly, takže ideální místo se spoustou prostoru okolo. Daniela postavila klícku, která měla sloužit jako boudička pro Rocca, aby měl svůj prostor, kde ho nikdo nebude rušit a já ho nebudu muset tolik hlídat. Rocco do klece zpočátku nechtěl, ale velmi rychle pochopil, že je tam dobře a chodil do ní sám.

Výstavka tedy mohla začít. V sobotu posuzoval Štefan Štefík. Na posuzování tohoto rozhodčího jsem byla velmi zvědavá. A nezklamal. Jeho posouzení psů bylo pro mne dokonalé. Výbornou dával opravdu jen psům, kteří si to zasloužili a tituly automaticky nedával. Při posuzování tříd mladých u fen se moje hodnocení s jeho dost lišilo. Pan rozhodčí prostě nechal pořadí, tak jak doběhly , což sám okomentoval „já nevím, tak to necháme, jak to je“. To bylo asi jediné místo, kdy jsem nechápavě koukala, co za zvířata stojí na špici a s jakým oceněnním. Jinak i jeho další posouzení jsem považovala za velmi kvalifikované a správné. Pan Štefík psy podrobuje důkladné prohlídce, osahává je a tím i testuje jejich povahu. Za povahu padlo i několik velmi dobrých, což je dobře. V boji o BOB se v kruhu sešli Amore Mio Srdcerváč, Veron z Molu Es, Kala Radov dvor a Rory. Pan rozhodčí se rozhodoval mezi Veronem a Miem. Oba krásní psi. Rozhodování těžké, ale nakonec vyhrál Mio, čímž se stal i Nejlepším mladým soboty. Skvěle posouzená mezinárodní výstava.

Do odpoledních soutěží zbývalo dost času a čekání. Mio s Danielou měli nastoupit do soutěže párů (s Kačenkou samozřejmě), do Velké národní ceny, jako nejlepší mladý a jako BOB. Naše smečka budila dost pozornosti, takže čekání jsme pojali osvětově a zodpovídali jsme dost dotazů ohledně ČSV. Závěrečný kruh byl tentokrát také dostatečně velký. Jen sobotní ozvučení nebylo úplně dokonalé. V sobotu panoval i chaos v přípravném kruhu, který zaplnila spousta lidí, co tam neměli co pohledávat. ČSV si užili svou chvilku slávy při Velké národní ceně. Došlo i k logické úpravě pravidel VNC, kdy do kruhu nastupují všichni ČSV posouzení na výstavě, ale do užšího výběru rozhodčího postupují pouze CAJCové, BOB a nejlepší veterán. Všichni, kdo reprezentovali ve VNC si mohli dojít pro 50% výstavního polatku, což pro většinu lidí není zanedbatelná částka.

Bohužel v sobotu si žádný rozhodčí ČSV nevšiml. Mohli jsme tak po posouzení FCI I. skupiny sbalit věci a odjet na místo noclehu.

Za šera jsme šli naši smečku proběhnout do lesíka. Nikdy neříkej nikdy se potvrdilo i zde. Rocco si našel nějaký lidský výkal a rozhodl se naparfémovat, což neudělal již minimálně 6 let . Bažanti se chechtali a Mio, který nikdy nic nehonil asi čekal, že se povedený strýček Rocco přidá, když se rozběhl za zajícem, který mu vystartoval před nosem. Netušil, že Rocco se rozhodně nikam hnát nehodlá. Naštěstí se Mioušek po chvíli vrátil, bez zajíce. Došli jsme si na večeři do restaurace, kde se naši miláčci chovali samozřejmě vzorně. Motel se zaplnil dalšími kynologickými šílenci a my všichni unavení jsme se snažili vyspat. Psům se to povedlo, nám s Danielou méně.

Nedělní ráno bylo deštivé, což vydrželo celý den. Na výstaviště jsme vyrazili zavčas, abychom se nasnídali a v klidu zaparkovali blíže k hale. Na neděli bylo přihlášeno více ČSV. Paní Tomešková asi tolik vystavovatele neděsí. Během naší snídaně se dostavily dvě feny do třídy mladých, které v sobotu nebyly a já byla ráda, že i v této třídě budou konečně hezká zvířata a konkurence. Spletla jsem se.

Paní Tomešková psy posoudila celkem shodně s panem Štefíkem, ovšem byla v zadávání známek hodně tolerantní, stejně jako v udílení CACů. V rozhodování CACIB paní rozhodčí pro mne nepochopitelně dlouho váhala komu. Z kruhu odešel zlobící Uno a CAC pes z třídy pracovní a zůstal Veron a Collin. Vyhrál pro mne ten jasně lepší – Veron. Posouzení mladých fen bylo pro mne opět trochu nepochopitelné. I když paní Tomešková s oblibou nechává čévéčka dlouho běhat, podle nejlepšího pohybu se nerozhoduje. Podle čeho se rozhoduje, je mi stále záhadou. Zkrátka pro mne ty nejlepší feny z mladých stály někde uprostřed pořadí. Zajímavé bylo, že dvě první ze soboty byly celkem rychle postaveny na konec. Výbornou však dostaly. Paní Tomešková neklade důraz na povahu ČSV a tak hlavně ve třídě otevřené vyhrála sice krásná fena, ale povahově hodně podprůměrná. V boji o CACIB pro mne lepší fena (sobotní CACIB) odešla z kruhu bez titulu, protože paní rozhodčí vadilo banální zastřižení chlupů na ocase. Je pravda, že to bylo viditelné, ovšem viditelné byly i kvality feny, kterou panička připravila na výstavku moc pečlivě. Povaha a nepředvedení nevadí, pár zasřižených chlupů vadí – každý má holt jiné priority . Zastřižený ocas se nedědí, povaha a pohyb ano.
Souboj o nejlepšího mladého jasně vyhrál krasavec Mio. Boj o BOB byl napínavější a opět viditelné rozhodování mezi Veronem a Miem. Nakonec vyhrál mladý sympaťák Mio. Stal se tak duo BOB a Veron byl doslova DUO CACIB. Tito dva psi opravdu nad ostatní vyčnívali .

Po posouzení saarlosů, na které jsme se šli podívat jsme se přesunuli k závěrečnému kruhu obsadit strategické místo. Tábor čévéček a saarlosů budil opět velkou pozornost kolemjdoucích. Mia s Danielou čekalo samé běhání, jako v sobotu.

V neděli měli pořadatelé již organizaci pevně v rukou, ozvučení bylo přijatelné, přípravný kruh střežen před těmi, kdo tam neměli co pohledávat. Vše běželo perfektně. V párech sice Mio s Kačenkou neuspěli, ale v chovatelských skupinách Uno, Xtreme, Xanthina a Xitta z Molu Es dosáhli velkého úspěchu a umístili se na krásném druhém místě. Ve Velké národní ceně, která následovala uspěl i Mio, když za fandění ostatních čévéčkářů obsadil třetí místo. V mladých ani v FCI I skupině už se do užšího výběru rozhodčích nedostal. Škoda.

Bylo pro nás tedy definitivně po dvojité výstavě. Výstava to byla pěkná, překvapivě dobře zvládnutá, celkem dobře posouzená a prvně se mi v Brně líbilo.

Zdárně jsme dorazili domů. Naivně jsem myslela, že Rocco uvítá klid svého kotečku, ale vyštěkal si procházku, protože nebyl den ve svém teritoriu a musel jít obnovit své značky. Pondělní regenerační volno po kynologickém šílení se mi opravdu hodilo.

Výsledky Duo CACIB jsou zde a pár fotek tady.

PS. Děkuji Janě za hlídání věcí a Rocca, když jsme byli s ČSV v kruhu a Srdcerváčům za výlet.