Už tomu bude téměř rok, co jsem se stala majitelkou československého vlčáka. Jak mě to poznamenalo ?
Štěňátko
– kousající vzteklounek – v žádném případě plyšáček na mazlení
– nejlepší věc na hraní a kousání je vaše ruka nebo prsty u nohou
– nejhorší věc kterou mu můžete udělat je nechat ho samotného, rozhodně to dá najevo jakoukoliv nevhodnou formou
Výchova
– co se v mládí naučíš …-co nejčastěji mezi lidi, psy, městský provoz – rozhodně se to vyplatí
– zadarmo ani kuře nehrabe a čévéčko už vůbec ne, z toho plyne – dobrůtky vždy s sebou
– přelstíte ho jednou možná dvakrát stejným způsobem, potřetí už stejnou „chybu“ neudělá
– velice inteligentní a rychle se učící (lidově řečeno – vyčůraný)
Výcvik
– po dobrém jde všechno líp
– za masíčko se pracuje nejlépe
– trpělivost správné provedení cviku přináší
Co ČsV zajímá
– jídlo
– psi
– vše co se pohybuje = kořist nebo kamarád na hraní
– vše co alespoň trochu páchne – kousek do žaludku a zbytek namazat za ouško a všude, kde to jde
– voda, sníh, led
S kým si ČsV pletou
– malamut, husky a jejich kříženci
– zvláštní německý ovčák
– pár jedinců myslí, že je to skutečně vlk
Nejčastěji se ptají
– co je to za rasu ?
– a dají se vůbec vycvičit ?
– to je vzácné plemeno, ne ?
Co vás naučí
– neexistuje špatné počasí na procházku
– hrát si na honěnou
– vnímat širokou škálu komunikačních výrazů
– být pořád ve střehu
Rozhodně se s čévéčkem nebudete nudit. Zažijete občas perné chvilky, ale s odstupem se tomu většinou zasmějete, obzvláště když od dalších šťastných majitelů vyslechnete ty jejich „historky z natáčení“.