Dnes jsme měli dopolední procházku opravdu nebývale zpestřenou. Přebývat někde na vesnici, tak mne to nezaskočí, ale v Praze ? I když Suchdol je okrajová část. Přesto, volně se potulující stádečko ovcí a koz nepotkáte každý den.
Máme tradiční ranní venčící okruh. Hned u baráku je louka, která je lemovaná lesíkem a prudkou strání do Sedlce. Pejskařů se tam schází poměrně dost, ale stádo ovcí jsem tam ještě nepotkala.
Ani jsme nevyšli z branky a vidím na dětském hřišti stádo ovcí 
. Protírám oči, jesli to není halucinace, ale ovečky jsou tam pořád a roztomile zvoní zvonečky. Zaujalo mne to (zootechnická deformace) a Rocca ještě více. Chvíli jsem zauvažovala, že změním trasu, ale trocha legrace po ránu neuškodí. Na ovečky nikdo nedohlížel, takže nějaký dobrák vypustil někomu stádečko….Doufala jsem, že se nám ho podaří elegantně obejít po cestě, ale ovečky disciplinovaně seběhly na louku. Rocco byl k neudržení – zapomněl i značkovat. Udělal výpad a stádečko se dalo do běhu. Udržet Rocca na mírném svahu a zablácené pěšince bylo na hranici možností. Nandala jsem mu košík – jistota je jistota, pokud se vysmekne nebudu se nervovat.
Stádečko se zastavilo na okraji lesa, kde jim cestu zkřížil Miky – jediný agresivní papírový zlatý retrívr jakého znám. Stádečko se zastavilo a začalo se pást. Svitla naděje, že ho elegantně podejdeme lesem a po pár metrech Rocca vypustím.
Rocco nasával pach stáda a zběsile táhl. Usměrnila jsem ho několika škubanci vodítkem a přinutila ho, aby mne rochu vnímal. Stádečko stálo na kraji lesíka a když nás uvidělo, dalo se opět do běhu, ale brzo se zastavilo. Lesem jsme ho podešli a nechali ho za zády.
Pustit Rocca, nepustit – toť otázka. Bylo to tak 50 na 50 – buď poběží honit ovce nebo bude značkovat svůj rajón. Riskla jsem to. Hned jak jsem odepla karabinu, zařadil druhou kosmickou rychlost a zmizel dopředu. Chvíli jsem se uklidňovala, že stádo je na opačnou stranu, ale opravdu jen chvíli. Zběsile cinkající zvonky a stádečko běžící mým směrem do lesa mě z klidu lehce vyvedlo 
…..Doufala jsem, že mi ho Gogínek nehodlá aportovat….Bravurně je otočil do louky. V tu chvíli jsem zase doufala, že nikdo nepůjde proti na vycházku, a že je nepožene až na hlavní silnici. Volat opravdu nemělo smysl. Vyšla jsem z lesa – zahvízdala a čekala. Na pravoboku stáli nějací vyděšení pražaci a tupě zírali 
.
No nic, tak ještě jednou hvízdneme a půjdu domů….Cinkající obojek a už Gogínek běží. Bez stáda a s neuvěřitelně blaženým výrazem. Zbytek procházky už jsme došli normálně. Rocco se konečně vyvenčil a choval se disciplinovaně. Kam však zahnal to stádo opravdu nevím. Už jsme ho nepotkali. Lituji, že jsem si nevzala foťák…
Vzpomněla jsem si na jednu definici, jaký je rozdíl mezi ovčákem a vlčákem……Ovčák – ovce pase a vlčák – ovce žere. Nebo že bych udělala s Roccem zkoušky vloh ovčáckých psů ?