Speciální výstava ČSV Jevišovice 30.9.2007

Když jsme v neděli dorazily s Danielou do Jevišovic, hned jsem sondovala, zda Václav konečně vyhrál se svou bábou Cituš (Irou) ten kýžený pohárek. Bylo mi sděleno, že ano. Po dotazu, jak dopadla další místa už jsem nabyla dojmu, že závodil jen Venca . Nikdo mi nebyl schopen sdělit, kdo závodil, ale dozvěděla jsme se, že výkony byly tragické. Takže to byla spíše mezinárodní ostuda než důstojný Přebor. Po nahlédnutí do katalogu jsem zjistila, že podle ZVV1 měli závodit jen 2…….Další účastníci se zapojili pouze částečně – inu obrany si člověk sám neudělá a ČSV rozhodně vyhlášení obranáři nejsou. Do závodu pro mladé podle ZZO byli přihlášeni snad také pouze 2 účastníci…. Jelikož jsem neviděla na vlastní oči, zdržím se dalších komentářů….

Výstava

Na výstavu bylo přihlášeno rekordních 81 zvířat. Většina z Moravy a většina prvně na výstavě. To byla také naše hlavní motivace, proč do Jevišovic jet. Velkou část zvířat už totiž nikdy více neuvidíme…. Posuzovatel byl tradičně ze Slovenska – Oskar Dóra. Byla jsem zvědavá, jak to posoudí. Už jsem ho pár let při posuzování neviděla, ale svůj „svojský“ způsob nezměnil. Inu, každý má jiný styl a výstavy jsou díky tomu opravdu zábavné.
Také jsem byla zvědavá na ty R1 (suché typy) z bonitačních kódů – potvrdilo se mi, že suché typy rozhodně nejsou převažující. A je zajímavé, že zvířata, kterým stejný rozhodčí R1 zadal, najednou měla vady, které suchý typ rozhodně nemá (zejména otevřené koutky či předhrudí). Asi je něco špatně…

V dorostu u psů nastoupilo pár hezkých psů a fen (vzhledově), u některých mám obavu, že nedorostou na požadovanou míru, no uvidíme – v dorostu o nic nejde. Ve třídě mladých se mi také pár psů líbilo, ovšem posouzení pana rozhodčího s mým úsudkem moc nekorespondovalo, tak jsem si prvně řekla, že to bude opravdu zajímavé… Posudky měli všichni psi téměř totožné a proč bylo pořadí zadáno jak bylo, jsme se od pana Dóry tradičně nedozvěděli. Mezitřída psů nabídla hodně zajímavý pohled na to, co je možné vyštěpit v rámci ČSV – inu příroda je mocná čarodějka . Tuto třídu vyhrál zaslouženě Eligo z Peronówki, na můj vkus sice trochu jemný pes, ale v mezitřídě se to nechá tolerovat. Určitě měl ze všech psů nejlepší „výstavní drezůru“.
V otevřené třídě se předvedli dva mí favorité – Aron z Aljašky a Argo Přízrak Karpat. Argo má opravdu krásnou hlavu, ale menší nedostatky v „těle“. Aron se mi zdál v přímém porovnání s Argem lepší a pan rozhodčí to viděl stejně a oba tyto psy postavil na první dvě místa. Třída vítězů nabídla opět úsměvný pohled na tři typově odlišná zvířata. Spíše jemnější Balrog z Peronówki, těžký Ben z Chrlických plání a suchý Drak Lupus Bohemia Genao. Nejlépe se předvedl Balrog, ale při toleranci k labilnější povaze Draka vyhrál tuto třídu vítěz Klubové výstavy z Litoměřic.
Nejlepším psem výstavy se zaslouženě stal Aron z Aljašky.

O přestávce jsem vzdala občerstvení v nedosažitelném bufetu a v klidu podebatovala s některými účastníky. Dozvěděli jsme se zajímavé věci, nad kterými opravdu zůstává rozum stát. Konkrétně teď popisovat nehodlám, ale myslím, že už by se s tím mělo pokusit něco udělat.

Fenečky v dorostu mne celkem zaujaly. Doufám, že naděje do budoucna nezklamou.
Posouzení mladých fen se mi opět nelíbilo. Pro mne byla v této třídě lepší zvířata než postavil pan rozhodčí. Dát na přední místa kulhající a malé feny zavánělo už hodně „svojským“ způsobem, ale tím je pan Dóra známý a něco podobného jsem od něj čekala. V mezitřídě také, objektivně vzato, zapůsobila v jednom případě jistá známost, ale vem to čert, vyhrála pro mne nejlepší fena ve třídě. Otevřená třída byla překvapivě snad nejméně obsazenou třídou, vyhrála ji Lota Eden severu, s čímž jsem naprosto souhlasila. Ve třídě vítězek se předvedla zasloužilá matka Jolly z Molu Es a o tři roky mladší Inka Jr. Eden severu. Vzhledově to na mne působilo obráceně. Zaslouženě vyhrála Jolly. Do veteránek nastoupily tři feny ve věku 12 a 9 let. Již při nástupu do kruhu si devítiletky vjely do kožichu a ukázaly temperament ČSV. Naprosto jednoznačně vyhrála Ajga Reolup a ve svých12-ti letech se stala Nejlepším veteránem výstavy. Při vybírání Nejlepší feny výstavy zvítězila Ceza z Kamenaček – vítězka mezitřídy. Opět souhlas. BOB vyhrál Aron z Aljašky, myslím, že zaslouženě.

V soutěžích o Nejlepší dorost se utkal Destruktor z Věrné smečky a Crying Wolf Wickey – vyhrála fenečka. O Nejlepšího mladého Brest Sotis a Bonnie z Kopáčkova dvora – také byla lepší fena. V roztodivných párech, co nastoupily do kruhu vyhrála matka se synem – Jolly z Molu Es a Eligo z Peronówki. A z nastoupených chovatelských skupin byla jednoznačně nejvyrovnanější ta z Peronówki.

A bylo po výstavce. Závěrem si neodpustím ještě některé postřehy. Pro mne by bylo nemyslitelné jít na výstavu s nehorázně překrmeným psem, s kulhajícím psem, či se psem, který má některou část těla vyholenou po nějakém zákroku. Na výstavu by měl jít pes ve výstavní kondici. Ale je to na majitelích, kteří si neuvědomují, že takhle svým miláčkům jen škodí. Kdo chce kam….

K vystavovatelům – nastoupit do kruhu s tlumokem na zádech, v maskáčích a kanadách s 30cm dýkou ? Hodně jsem se zasmála. Proti „protřelým“ handlerkám tyto postavičky byly jak z nějaké parodie. Na mezinárodní či národní výstavě by je rozhodčí mohl i vykázat z kruhu. A každopádně způsob předvedení některým psům spíše uškodil. Opravdu běhajících čévéček taky bylo vidět málo, protože páníci se táhly. A výstavní drezůra některým psům opravdu chyběla – štěstí, že to specialisté pro ČSV tolerují…

K posouzení– hodnocení v šouravém kroku je pro mne nepochopitelné….v kroku ano, ale v super pomalém kroku vypadá blbě každý . Že si rozhodčí nechá „radit“ od vedoucí kruhu, která mu podle katalogu říká, co je to za zvíře je proti výstavnímu řádu, ale dokažte to, že.

Posudek měl každý skoro stejný a co konkrétně vadilo se člověk moc nedozvěděl. Velmi dobré a dobré známky lítaly a s tím naprosto souhlasím. Konečně se někdo nebojí dát i dobrou, i když to občas bylo tvrdé. Když u psů vadí volnější koutek a u čub ne, tak to nějak nechápu. Pojmy jako „typicky spáditá linie“, „pravoúhlý formát“ mne donutily odejít na druhou stranu kruhu, protože komentuji od základní třídy nahlas a ihned a slíbila jsem, že nebudu „výtržničit“. Když jsem skoro neslyšela posudek, tak to bylo mnohem lepší . Pan Dóra nezklamal a posuzuje stále svým, pro mne trochu zvláštním stylem. Ale celkově vzato to dopadlo dobře.

K organizaci – na Moravě ta organizace nikdy moc nešla. Katalog byl překvapivě i sešit sešívačkou a až na pár chybek docela dobrý (no, na Českou pobočku to stále nemá). V dorostu se nedávají modré a červené stužky, ale žluté a bílé. Ale největší ostuda byla, že nebyly při posuzování připraveny poháry, takže vyhlašování nejlepších nemělo ten patřičný lesk. Ono je organizačně celkem jedno jestli je 40 nebo 70 zvířat – těch nej je vždy stejně.

Rozhodně nelituji, že jsem jela, protože dle reakcí to byla pro hodně lidí první a poslední výstava. Můj obrázek o populaci ČSV se výrazně nezměnil. Feny jsou lepší než psi.
Zajímavé je, že až na jednu výjimku, jsou všechna nej zvířátka „Reolupáci“ aneb ta špatná Amurova krev. Trochu paradox…..

PS. Kompletní výsledky dohromady nedám, taky čekám na oficiální. Fotky mám skoro identifikované, ale neupravené. Časem – článek měl přednost , aby zvědavci ukojili své touhy po informacích. A samozřejmě, je to můj názor a kdokoliv může mít jiný.