Chaotické Litoměřice

Do Litoměřic jezdím na výstavu ráda. Není to daleko, je tam vždy dobrá účast a čévéčka tam mívají úspěchy i v závěrečných soutěžích. Ale vždy záleží na vůli rozhodčích.

Ráno jsme se s Roccem přemístili do Černého Vola. Gogín musel kvůli hudebnímu sousedovi (který hodlal cosi natáčet a kupodivu neoceňuje vlčí zpěv) opustit na víkend svůj koteček. Na sobotu jsem ho tedy odložila k mamince Go-Go a s Monikou, Bárou, Iriskou a Bowem jsem vyrazila na Litoměřice.
Tradiční kolona před Litoměřicemi, které nejsou zrovna stavěné na hromadný příjezd několika tisíc aut, nás nezaskočila. Když jsme se probojovali k výstavišti podařilo se nám dokonce zaparkovat v areálu. Vyrazili jsme pro katalog a hledat kruh ČSV. Kruhy byly rozmístěny docela chaoticky, ale nakonec jsme ten náš našli. Saarloosové byli v jiném kruhu, ale kde je umístěn jsem nezjišťovala, což se ukázalo jako neprozřetelnost .

V „čévéčkovském“ kruhu posuzoval pan Karel Hořák. Jeho způsob posuzování je poměrně zábavný. Trefné komentáře k předvedení psů, posuzování ze stoje na čtyřech a líbání vítězek, to je pan Hořák.

Na posouzení ČSV se čekalo poměrně dlouho, takže bylo dost času probrat aktuální čévéčkářské kauzy. Nechápu závist a ubohost některých lidí, kteří pomlouvají ty úspěšnější. A už vůbec nechápu ty křiváky, kteří popírají i před svědky, že něco řekli (či četli). Ale to už je, bohužel, nastolený trend v KCHČSV v ČR . Jeden z hlavních důvodů, proč v tomto spolku již nejsem. Kdeže jsou ty časy, kdy čévéčkáři byli jedna rodina. Závist je opravdu mor.

Pana Hořáka jsem čévéčka viděla posuzovat pouze na speciálce ve Světlé, kde ho ovšem usměrňoval pan Hartl. Byla jsem zvědavá, co se o ČSV dozvím.

Do dorostu psů nastoupili sourozenci C Sotis. No, nelíbí se mi ani jeden, ale v dorostu o nic nejde. Mladí psi byli tak půl napůl. Nejvíce se mi líbil Blade a Akim, zbylé dva jsem si soukromě oznámkovala velmi dobrou. Pan rozhodčí to viděl trochu jinak a pochopila jsem, že to bude zajímavé posouzení. Vady kostry viděl velmi dobře (to je celkem univerzální pro všechna plemena), ale ostatní nedostatky (vrásky, dlouhé uši, nasazení uší, krku, tvar oka atd.) už jaksi neviděl.

V mezitřídě Akar a Brian. Brian Sotis se mi líbí a pro mne to byl nejlepší pes předvedený v Litoměřicích. Mezitřídu vyhrál, ale CACIB mu nepochopitelně vyfoukl horší pes. V otevřené třídě jsme viděli úpravu srsti psa před výstavou . Docela mne to překvapilo. O stříhání pár chlupů tentokrát nešlo…. Quenno se předvedl jako utržený ze řetězu, což nás velmi pobavilo. Nechápala jsem rozhodnutí pana rozhodčího, dát tomuto labilnímu a neharmonickému psu CACIB. Inu, výstavky jsou funny.

Quenno od Úhoště uchvátil pana rozhodčího nevím čím

V šampiónech byl poměrně tragický pohled na Data a Ikyho. Iky celkem tradičně chtěl osolit konkurenci, a proto byl druhý. Vyhrál Dat, ale díky svým visícím pyskům na CACIBa ani r.CACIBa nedosáhl. Konečně si toho nějaký rozhodčí všiml a „dovolil“ si nedat BOB žampiónu. Ve veteránech krásný dědeček 13-ti letý Agar Reolup. Pro Agara mám slabost. Pan rozhodčí ocenil jeho kondici samozřejmě výbornou.

Dorost feny mne také nijak moc nezaujal. V mladých fenách byla moje favoritka Valkýra. Wolfy a Wickey Crying Wolf, které se mi jinak libí mne vedle Valkýry příliš nenadchly. Jo, pohyb, předvedení a kondice je základ. V této třídě padly i známky velmi dobré a rozhodně zaslouženě. Ainiki neukázala zuby a nebyla posouzena. S pořadím a posouzením této třídy jsem se prvně naprosto shodla s panem rozhodčím.

Více jsem z fen skoro neviděla, neboť Monika byla v kruhu s Valkýrou a současně měla být v kruhu s Iriskou. Posuzování saarloosů samořejmě vyšlo přesně na tu „správnou“ dobu . S Bárou a Iriskou jsme se tedy poklusem vydali přes výstaviště hledat kruh saarloosů. Když jsem po telefonu zjistila, v kterých místech se kruh nachází, Iriska se rozhodla, že se vrátí zpět do základního tábora. Trefila zcela neomylně za paničkou . Vrátila jsem se tedy zpět a ač už jsem pochybovala, že posouzení stihneme (SAV byli jen 3), opět jsme klusali do míst, kde jsem tušila kruh SAV. Stihli jsme to tak tak. Polský rozhodčí nechtěl, aby Irisku předvedla malá Bára, tak jsem byla nucena běhat ještě v kruhu. Předvedení bylo opravdu „úžasné“ , ale přesto jsme konkurentku porazili a nakonec dostali i BOB. Už jsem si dlouho tak nezaběhala.

Když jsme se vrátili zpět k ČSV, šly feny o CACIBa. Ten byl přidělen Bellisa z Věrné smečky, která chodila určitě nejlépe.. Res. CACIB získala Cavern z Věrné smečky. Posouzení tříd fen jsem neviděla a res.CACIB byl pro mne překvapení. Barča z Pónického dvora ve veteránech obdržela taktéž výbornou, jako její partner Agar. O BOBa tedy nastoupili Quenno od Úhoště, Bellisa z Věrné smečky, Agar Reolup, Valkýra z Molu Es a Akim z Revíru vlků. Valkýra udělala dojem a zaslouženě získala k titulu CAJC i BOBa.

Chystali jsme si před závěrečnými soutěžemi trochu oddychnout. Odebrali jsme se do restaurace, kde jsme potkali zajímavé plemeno ridgehus . Maxi custa není jediný exotický exemplář v republice. Příroda je mocná čarodějka. V odlehčené atmosféře čas utíkal jako voda, a tak když jsme se přesunuli k hlavnímu podiu, soutěže již probíhaly. Chaosu však nebyl konec, protože jsme tentokrát ztratili Báru . Hledali jsme ji po celém výstavišti a ona zatím v klidu seděla na podiu a sledovala dění v závěrečném kruhu.

Valkýra v mladých „terriérskou“ rozhodčí nezaujala. Fandili jsem ve veteránech Agarovi. Byl druhým nejstarším veteránem. Paní rozhodčí ho vybrala do užšího výběru a nakonec skončil pátý. V párech nastoupil Agar a Barča – opět postoupili do užšího výběru, ale v pohybu už ostatním mladším konkurovat nestačili. Posledními želízky v ohni tak byly Iriska a Valkýra v FCI I skupině. Tuto skupinu posuzoval polský rozhodčí. U Valkýry a Irisky se zastavil a rozmýšlel, nakonec však do výběru nepostoupily. ČSV tak tentokrát v Litoměřicích na stupních vítězů nestáli. Delegace rozhodčích pro závěrečné soutěže nebyla pro ČSV příznivá. Snad příště.

dva nejstarší

Po příjezdu do Vola jsem podrobila kontrole vrh X z Molu Es. No, jsou to rozkošné chlupaté kuličky. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou koupě akčního balíčku z Molu Es , ale Rocco je prostě number one a nějaký čas ještě bude.

fotogalerie

Komentáře

	Helena Hubáčková , 27. květen 2008 12:56 Po našem telefonickém rozhovoru, kdy jsme si doufám s Evou Špreňarovou vše vysvětlily, bych byla ráda, aby byla uvedena na pravou míru zmínka o úpravě srsti psa ve třídě otevřené, která byla nasměrována na Bresta Sotis. Myslím, že majitel by si zasloužil omluvu…
	http://picasaweb.google.com/smecka13/LitomIce2452008
	Monika , 28. květen 2008 00:17 k Heleně, kde se potrefená husa ozvala. Dlouho jsem totiž přemýšlela, na co Eva naráží, dle mého naproto odlehčenou formou a nikoho nejmenovala, no teď mi to došlo )! “ the ridge“ Bresta byl opravdu umě začesán a jen těžko uvěřit, že naprosto na sucho a bez chemie :0) Dávám majiteli z úpravy psa za jedna a nevěřím, že se jen jednoho krásného dne Brest probudil, no zrovna před výstavou a neposedné, protisměru rostoucí chlupy ležely nádherně ulíznuté. Tuto úpravu, podobně jako, vypudrování, které supluje vykoupání či zastřižení pěti chlupů na ocase, považuji za naprosto neškodné. Ono totiž, kdyby se na některé psy vysypal kýbl pudru a 100 x byl ocas zastřihnut, dostanou nadějný a nebo VD. Vady kostry, povahy, pohybu, výrazu, vrásky, dlouhý ocas, tmavé oko či mizerné předvedení tyto „úpravy“ nic nezmění. Výstavy jsou záležitost „estetiky “ a pes by měl především působit “ krásně “ čistě, být v kondici a svým majitelem či handlerem předveden v co nejlepším světle. No, klidně si na toto téma diskutujte, já mám jasno a podobné malichernosti, které tak rozpalují slečnu Hubáčkovou považuji doslova a dopísmene za směšné. Někdo má holt priority, žebříček hodnot, morálky a toho co opravdu stojí za diskusy, trochu jinde….
	Helena Hubáčková , 28. květen 2008 11:00 to Monika: Slečno inženýrko, vy jste opravdu dokonalé ztělesnění úsloví „Podle sebe soudím tebe“ Jako rozhodčí pro československé vlčáky byste měla poznat srst v línání… Zkuste se pro změnu řídit moudrem „Co sám nemáš rád, nečiň druhým„ PS: Za majitele Bresta, který se k internetu dostává dost sporadicky, předesílám, že pes je komukoli kdykoli k dispozici, aby si mohl prohlédnout jeho „chemicky ošetřenou“ srst!
	Veronika , 28. květen 2008 20:17 Pro Danielu: Děkuji za slova chvály pro naši „Ginu“ (Agora z Vlčej rokliny). Moc příznivců nemáme. A chválím za fotky
	Daniela , 28. květen 2008 20:25 pro Veroniku: Já po pravdě přiznávám, že se mi jako malé štěně také moc nelíbila, ale v Litoměřicích byla změna k lepšímu opravdu hodně patrná. Pořád lepší mít ošklivé štěňátko, ze kterého se vyloupne pěkný pes, než naopak
	JN , 29. květen 2008 08:03 JJ, slečny nám rostou do krásy. I Osa je o moc hezčí než byla v Brně.
	Rocco , 29. květen 2008 11:16 Omlouvám se všem, komu haním jejich miláčky. Upřímně říkám, že se mi teď nelíbí žádné ČSV a nejméně můj vlastní . A myslím to naprosto vážně . Na výstavu psa nečešte a nekoupejte – ČSV je přeci přírodní plemeno
	JN , 29. květen 2008 11:28 No a já si koupila nový kartáč pro princeznu
	Veronika , 29. květen 2008 15:34 Evi, já to nebrala osobně, neboj…. Každýmu se líbí něco jinýho,ale od Daniely mě to moc potěšilo.
	Helena Hubáčková , 29. květen 2008 20:06 Evo, víš dobře, že nešlo o žádné hanění miláčků, ale o to, že se podsouvá někomu něco, co neudělal!
	Rocco , 03. červen 2008 09:59 Já jsem tam tu větu vložila právě kvůli „hysterii“ po klubovce, kde jsem si minimálně na 3 různých místech přečetla „zděšení“ nad „úpravou srsti“ . Pokud chce někdo zastřihnout pár chlupů na ocase, nevidím v tom žádný problém – ten ocas to stejně nezkrátí . Délka ocasu se neměří podle chlupů, ale podle kostěného podkladu (jako ostatně všechny rozměry) . Takže pokud někoho baví stříhat ocas, česat, koupat, pudrovat – ať to dělá. Nevidím v tom nic škodlivého. Brest neměl svůj ridge tak výrazný – prostě připláclý a začesaný. Až mu doroste srst, tak uvidíme. Jestli se v té narážce někdo poznal, když ve třídě nebyl sám je ale trochu udivující….. Nicméně si teď už nemyslím, že by majitel Bresta lakoval. Toho psa mám nakoukaného celkem dobře a vadí mi na něm více jiné věci než zježené (či vylínalé) chlupy. Jestli se to majitele dotýká, tak je tedy cíťa. No, já už jiná nebudu. Zvířata prostě nepolidšťuji. Pokud má někdo psa jako dítě, tak toho člověka nechápu. No, nic – koukám, že bulvár táhne .
	petrburval , 10. červenec 2008 17:00 Zdravim.Jsem majitel Bresta Sotis a konecne jsem se dostal k tomu,abych zde mohl reagovat na to,co se tu o nas pise.Tak nejdriv,Brest nebyl nikdy strihan.lakovan ci pudrovan(to ani nevim,co je) krome vycesavani linajici srsti,zadnou uprvu neprodelal.A jsem si jist,ze si sam nikam nezasel,nedal jsem mu totiz zadne penize. Kdyz mi Helca volala,co se tu pise,tak me to docela pobavilo,uz i proto,ze obcas zaslechnu vase komentare primo v miste,bavi me..a nedivim se ji,ze ji to popudilo,ona si tam Bresta hladila…a pokud se Vam neco nezdalo,mohla jste prijit take,ja bych Vas nekousl a Brest snad take ne..A ze to bylo ve Vasem clanku smerovano na Bresta,je snad jasne,kdyz v otevrene byli psi dva a druhy Quenno,je tam zminovan ohlednedne toho,jak vas pobavil.No,jiste se uvidime na dalsich vystavach.S pozdravem…Brest a jeho panicek
	Rocco , 11. červenec 2008 07:20 Zdravím také. Pro mě jsou takovéto věci malichernost, takže „prudké“ reakce některých dotčených mě spíše pobaví. Píši většinou v ironickém tónu, což někteří nechápou. Bylo to napsané spíše kvůli hysterii po KV, což už jsem snad vysvětlila. Bresta ani pánička se rozhodně nebojím, chovatelky už vůbec ne , takže se určitě uvidíme. Boleslav je nejbližší možnost. Jinak já si ČSV pořizovala také z důvodu toho, že se o jeho úpravu nemusím starat . Taky mě to „nebere“, ale na druhou stranu, to nikomu nevyčítám, protože to neschová vůbec nic.